• IVAN R. VIČAR
  • Narodil jsem se v Brně v době, kdy druhá světová válka ještě zdaleka nekončila. 
  • První léta mého života jsem strávil zčásti v Brně a z části v Miloticích u Kyjova, kam se naše rodina odjela schovat před bombardováním. Moje dětství však z největší části patří Starému Brnu, ulici Kamenné číslo 6. Tam jsem prožil krásná dětská léta na velkém dvoře ve společnosti dětí ze tří dalších činžáků. Na našem dvoře bylo všechno; byly tam malé zahrádky, tenisový kurt i hřiště pro všechno možné. 
  • Školu jsem moc rád neměl; byla mi tam dlouhá chvíle a z touhy pořád něco podnikat plnila se moje žákovská knížka poznámkami. Nikdy jsem se neučil a domácí úlohy jsem vesměs dělal ve škole. Přesto jsem ani jednou nepropadl a úspěšně jsem se dopracoval konce školy.
  • Svoji životní kariéru jsem zahájil jako zemědělský dělník na státním statku, ale když mi konečně došlo, že to asi nebude to pravé ořechové, ve věku osmnácti let jsem znova vrátil do školy. Vystudoval jsem na zemědělského ekonoma a tím jsem se také potom celá léta živil. 
  • Malovat jsem začal někdy v  dětství, ale teprve na střední škole to dostalo nějaký řád, to když jsem se potkal s malířem Vysočiny Vlastimilem Tomanem, který mi věnoval mnoho svého času. Učil jsem se u něho grafické techniky, které jsem poměrně dlouho uplatňoval, a kdo ví, jestli jsem z grafiky vůbec někdy vystoupil. Sice jsem pak k malování používal tempery, ale způsobem práce to pořád spíš připomínalo tu grafiku. 
  • V novém působišti na Domažlicku jsem se zúčastnil několika výstav se svými přáteli a několik výstav jsem si uspořádal sólo.  Poslední samostatné výstavy jsem měl v Horšovském Týně, v Domažlicích a na zámku Kozel, to někdy v letech 2001 a 2002.
  • Pokud jde o to psaní, psal jsem si od malička nějaké povídky a básničky, ale moji první opravdovou knížku jsem vydal až po šedesátce. Byla to novela Faust a Zuzanka, vydaná v r. 2005, která je z větší části, jak já tomu říkám, „hořkosladkou“ romancí o pozdní lásce, o přátelství a zklamání na pozadí událostí devadesátých let pramenících z událostí, které se staly v r. 1968 a následujících.  
  • Následovaly dvě pohádkové knížky o skřítkovi Bonifácovi, který má kouzelnou čepičku a s ní nadělá spoustu znamenitostí. K těmto příhodám mě inspirovala moje vnoučata, tenkrát ještě docela malá, když chtěla něco na noc vyprávět a klasické pohádky poslouchat nechtěla. Teprve o hodně později jsem k těmto dvěma knihám přičinil ještě třetí. Tím zatím Bonifácovský seriál skončil.
  • Z řady dalších pohádkových knížek pro děti vybočuje kniha pověstí z oblasti Českého Lesa, respektive z té části, kde jsme měli a provozovali deset let penzion. Další nedětskou knihou je vzpomínková knížka mých básní provázená mými obrázky, to všechno uskutečněno v průběhu dlouhých let, prakticky od puberty do současnosti. Román Tsunami má v podtextu závažné společenské téma, a to xenofobii. V době kdy jsem to psal, jsem ani netušil, jak toto téma bude později aktuální. 
  • Momentálně pracuji na dětské knížce o povoláních. Je to něco mezi povídáním a představováním různých profesí
  • Rád bych se časem vrátil i k malování, ale kdo ví, jak to doopravdy bude, znáte to.    
  •              
  •